Sklo patří mezi nejstarší obalové materiály, lidé už jej používali ve starověku. Jak náročná je jeho výroba, proč se vyplatí sklo recyklovat a jaké kontejnery na sklo známe?
Sklo se vyrábí tavením sklářského písku s uhličitanem vápenatým, sodou, vápencem a drceným odpadním sklem. Při výrobě barevného skla se dále přidávají barvící látky (mangan, kobalt, měď, zlato).
Důkladně mletá a promíchaná skelná směs se roztaví v pánvích nebo ve vanách uvnitř sklářských pecí. Běžné sklo se taví při teplotách 1450 až 1550 °C. Skelná hmota se pomocí přísad odbarvuje nebo zakaluje (záleží na účelu skla).
Tavení směsi se skládá ze tří fází: roztavení, čeření a sejití (ochlazení skla). Tímto postupem vzniká hutní sklo, které se dále zpracovává a tvaruje (foukáním, litím, lisováním nebo tažením). Výroba skla je velice energeticky náročná, proto je kladen vysoký důraz na recyklaci skla.
Existují dva kontejnery na sklo - bílé a zelené. Do bílého kontejneru se třídí čiré sklo a do zeleného kontejneru barevné sklo a tabulové sklo (je sice čiré, ale má jiné chemické složení než čiré obalové sklo). Někdy se můžeme setkat se spojenými nádobami, do těchto nádob třídíme barevné a čiré sklo společně.
Do kontejnerů na sklo můžete vhazovat také neumyté sklo a sklenice s víčky. Pamatujte, že do běžného směsného odpadu sklo opravdu nepatří.
Z kontejnerů putuje sklo na tzv. střepiště. Jsou to speciálně upravené plochy, které jsou vyhrazeny pro manipulaci se střepy. Ze střepiště se dále sklo převáží k dotřídění.
Z třídiček sklo pokračuje k předčištění, kde zaměstnanci, kteří pracují na dotřiďovací lince, ručně odstraňují zbytky komunálního odpadu a další nežádoucí odpad.
Dále se střepy nadrtí a jsou přesunuty do separátorů.
Pomocí magnetů a laserů se ze střepové drti odstraní kovy, porcelán, olovnaté a netavitelné sklo, keramika nebo kamení.
Separátory oddělí bílé sklo od barevného a rozdělí jej na zelené a hnědé.
Každá sklárna má jiné požadavky a potřeby druhotných surovin, podle toho se ze skla vyrábí nové produkty.
Když se sklo vytřídí, uloží se do sil v podobě skleněného granulátu a odtud je poté rozvezeno do sklářských hutí.
V hutích se sklo roztaví a vyrábí se z něj nové. Sklo je možné recyklovat donekonečna (recyklát nesmí obsahovat příměsi, které snižují jeho kvalitu).
Tím, že se skleněné střepy třídí a separují, docílíme zvýšení kvality skla vhodného k recyklaci a získáme velmi kvalitní recyklát.
Zpracováním skla na třídící lince vzniká materiál o velmi vysoké čistotě. Některé třídičky dosahují kvality čirých střepů až 99,6 %. České třídící linky jsou schopné plnit požadavky všech evropských skláren, tím je výrazně podpořeno oběhové hospodářství.
Komentáře
Diskuze je prázdná.